„Průmysl 4.0“ je termín, který se skloňuje stále častěji. Dá se nějak jednoduše vysvětlit?

Na tuhle definici se mě ptalo hodně kamarádů. Vždycky jsem jim říkal: „Vem si svou denní rutinu, to, co děláš každý den. Všechno opakovatelné dej na stranu a zbytek vynásob čtyřmi.“ Ty pojmy, zmíněné úplně na začátku, jsou vlastně řadou nástrojů, které mohou firmám pomoci zlepšit se v různých oblastech. Záměrně říkám nástroje, protože to neberu jako náboženství. I když se věnuji digitalizaci, sám mám papírový kalendář, protože se mi do něj prostě dobře píše. Nejsem člověk, který by měl doma šroubky nebo by si hrál na počítačích. Jsem ale člověk, který roky vyráběl peníze a zjistil, že s těmito nástroji se dají vyrábět ještě rychleji.

Přiznám se, že u termínů jako digitalizace a automatizace si představím velké korporáty o dvou tisících zaměstnancích…

A to dneska funguje úplně naopak. Velice dobře tyto procesy přijímají firmy o jednom člověku. Digitál je hodně o lidech a o jejich schopnostech. To množství korporátních zaměstnanců je vlastně kontraproduktivní: nebudou to umět používat, a proto se to nasazuje těžko. Kdežto jeden člověk s množstvím schopností si z těchto věcí udělá užitečné nástroje. Vytvoří si automatický příjem objednávky, automatickou reklamu, automatické oslovování cílových klientských skupin a tak dále až po to, že bude automaticky fakturovat, banka mu automaticky potvrdí, že obdržela platbu, a on to automaticky pošle nějakou zásilkovou službou, čímž se uzavře cyklus. A tohle se dá dneska dělat ve velkých číslech. Otázkou je, jestli člověk, který se dnes svému reálnému byznysu věnuje jen v několika procentech, nebude vyčerpaný, když se ten poměr změní. A je to velká výzva i pro managementy, otevřít v lidech tu kreativitu a nasměrovat ji ne k úspoře nákladů, ale směrem k výnosům. Pro mě je digitalizace strašně moc o lidech. Vy jim ukážete nové horizonty, ale otázka je – budou ochotni se tam jít podívat?

Tohle představování nových horizontů je vlastně jedním z cílů nového programu MBA 4.0. Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti jako lektora?

Chtěl jsem být učitel už od mládí a teď jsem našel způsob, jak to částečně realizovat, takže jsem úplně spokojený. Jsem sice takový tvrdší učitel s empatií minus tři, ale moji studenti to snášejí dobře. Mám na ně vysoká očekávání, a zase musím říct, že doteď je vždy předčili. A to byl, přiznám se, vždycky základ mého pohledu na práci s lidmi: že každý člověk, se kterým spolupracuji, by měl předčít moje očekávání. Takže to mají trošku náročnější, ale v pozitivním slova smyslu.

Jak dlouho vzdělávací program trvá?

Záměrně ho koncipujeme jako dvouletý v deseti základních modulech, aby lidé měli vždycky alespoň dva měsíce čas na zpracování závěrečného projektu. A musím říci, že když jsem procházel první práce ze senzoriky a z báze dat, byl jsem mile překvapený, co studenti dovedli po dvou dnech udělat a jakých úspor nebo návratností byli schopní dosáhnout. To, co je učíme, je v podstatě jednoduchá metodika. Když chceš zmapovat procesy, postupuj podle těchto šesti bodů. Když chceš definovat zadání pro nějakou automatizaci, mělo by mít těchto devět parametrů. Více než polovinu času veškeré fyzické výuky navíc trávíme na příkladech studentů. Lektoři mají zakázané prezentovat best case, protože se naopak vezme case studentů, kteří tam sedí, a na tom ti odborníci mohou ukázat, co dovedou udělat. Zároveň je to mnohem interaktivnější a lidé si rovnou odnášejí to, co potřebují.

Aktuálně běží čtvrtý ročník, kdy se chystáte spustit další?

Další skupinu zahajujeme v dubnu 2024.

Kdo je vhodným kandidátem, aby se přihlásil k takovému studiu?

Pro nás jsou zásadní dvě skupiny. První jsou lidi, kteří dělají klíčová rozhodnutí: majitelé, management, ředitelé. Aby věděli, o co jde, co k tomu potřebují, co to může přinést. Pak je druhá skupina lidí: střední management, projektoví manažeři, šéfové kvality, šéfové IT. To jsou lidé, kteří to budou dělat. A je dobré, aby ty dvě skupiny o sobě měly povědomí, o tom, kde se potkávají a jak si mohou pomoct.

A odpovídají tomuto složení současné skupiny studentů?

V první skupině jich bylo zapsáno dvanáct, v druhém šestnáct, ve třetím a ve čtvrtém osmnáct a podobně to pokračuje nadále. Většinou se jedná o lidi z průmyslových firem a jsou mezi nimi generální ředitelé, šéfové výrobních hal, projektů, IT i jednatelé. Chybí mi tu více lidí z HR. Dneska je totiž problém v tom, že IT dokáže „všechno“, ale zároveň jen to, co mu dokážete popsat. A spousta lidí nedokáže svoje podnikání, procesy, které zahrnuje, přeložit do IT jazyka. Pak jim ale IT specialista nemůže pomoct a vytvořit takové nástroje, které tu firmu posunou dál. Takže tu máte super IT svět, který nabízí různé věci, a na druhé straně máte uživatele, kteří nedovedou přesně říct, co chtějí. V tu chvíli se IT snaží převzít roli a vytváří nástroje, o nichž si myslí, že je uživatelé budou potřebovat. Takhle dneska vypadá IT svět: kolem nás jsou tuny nástrojů, o kterých my jako uživatelé vůbec netušíme, na co jsou, protože je vytvořil někdo, kdo si myslí, že ví, co potřebujeme.

A jakou roli v tom hraje to HR?

Kdybych já byl dneska HR, chtěl bych, aby lidi, které mám ve firmě, byli schopni komunikovat s IT. Moje technologie budou časem čím dál propojenější, a co když mě někdo hackne? Musím naučit svoje lidi nějak se chovat. Budu najímat nové odborníky a musím být schopný s nimi mluvit. Jestli budu chtít stavět robotickou linku, měl bych být schopný definovat, co v ní potřebuji. A tyto schopnosti dneska chybí. Ale zase jsou pro mě velice pozitivním překvapením ajťáci. Obecně mám tu zkušenost, že když pořádám nějaké workshopy, tvoří tihle odborníci 20–30 % účastníků. Přitom ty nástroje znají, občas jsem přemýšlel, proč tam jsou. A je to proto, že díky tomu získávají kontext. Vidí, co jejich nástroje znamenají v rámci fungování celé firmy. Jak se na ni dá podívat z hlediska kontroly, výroby, co to znamená pro obchod, pro cenotvorbu… V té současné skupině studentů prvního ročníku jsou dva IT manažeři a logicky vzniká protitlak, že v některých tématech jsou strašně dobří a některá vůbec nechápou. A o tom přesně to studium je, abychom si vzájemně pomohli a někam společně rostli.

Děkujeme za rozhovor!

Kontakt na Filipa Plevače:
tel. ‭‭+420 608 002 660‬
plevac@smba.cz

otázky: Radka Loukotová
foto: Míša Lípová